Nová adresa

4. října 2014 v 23:41 | Martina
Od teď mě naleznete na nové adrese zde:

http://jak-vnimam-prirodu-ja.blogspot.cz/


 

Udělej si sám: Lapač snů na stěnu i krk

28. září 2014 v 22:59 | Martina |  Udělej si sám

Kdo by je neznal.
Pro většinu z nás je to pestrobarevná ozdůbka našeho pokoje, dekorace a především módní trend. Každý chce aspoň jeden lapač vlastnit, ale podle mě se jen zlomek takových lidí zamyslí nad tím, kde je jeho kolébka, z čeho je vytvořený a k čemu vlastně slouží. A to je podle mě škoda.

To bych nepsala tento článek, kdybych i já lapače nemilovala. Vlastním jen jeden a to od mé milé kamarádky blogerky, ale vyráběla jsem již dva. A protože, jak to u mě bývá, chci znát původ a smysl všeho, přečetla jsem si i pár článků.

věřím mu


Abych vám to alespoň ve zkratce přilížila....

Severoameričtí Indiáni věřili v jeho schopnost pochytat dobré sny a ty zlé odehnat. Jeho umístění má vliv na jeho účinky, vždy se ale v podstatě jedná o proudění energie a její zachycení. Kamínek uprostřed výpletu lapače symbolizuje naši duši a kruh kolem něj vesmír, bariéru chránicí nás, tedy kamínek uprostřed, před špatnou enerigií. Peříčka filtrují dobré a špatné sny, ty pozitivní pouští až do výpletu k nám, do našich duší.

Jak vidíme, ono to smysl asi vážně dává a je už jen na nás, jak si to přebereme. Ať už je to jakkoli, já jsem si jeho tvoření užila. Jednak to byl dar pro mou kamarádku a jednak jsem pracovala aspoň s trochou přírodnin, aby lapač nebyl tak umělý a napudrovaný jako ty v obchodech. A podle mě má i lepší účinky. Kdo ví ale :-)

nechala jsem se unést jeho stínem...



Nebudu přidávat podrobný návod, však jich je internet plný. Jen se zmíním, jaké přírodniny jsem použila.
Kruh sloužicí jako bariéra před špatnými sny jsem vytvořila podle tradice z pružného vrbového proutku. Věděli jste, že vrba má léčivé látky pro naši kůži? Možná další souvislost, že :-). Na omotání jsem použila přírodní provázek a bavlnku, většina peříček je přírodních a sice z holubů a havranů. Jen ty perly mi to trochu kazí. I přesto měl tento dárek úspěch a už plní svůj úkol nad hlavou mé úžasné kamarádky!


A abych se mé kamarádce blogerce Avě odměnila, darovala jsem ji ručně vyrobený lapač na krk. Protože je jeho výroba super jednoduchá a je to originální šperk, musíte si ho vyrobit taky! Barvy bavlnek a peří si laďte podle gusta :-).


Potřebovala jsem:



Postup:
  1. Kroužek jsem omotala bavlnkou a zavázala.
  2. Bavlnkou světlejší barvy jsem kroužek vypletka (vzor ZDE) a až jsem byla uprostřed, navlékla jsem na bavlnku perličku a zavázala. Pomoct si můžete i lepidlem, pokud máte už bavlnku krátkou jako já.
  3. Nahoru jsem přidělala řetízek z odložené bužiterie.
  4. Na spodní část jsem navěsila, co mě napadlo. Je to zkrátka zase na vás.
  5. Prostředek spodní části jsem věnovala peříčku - kousek řetížku jsem přišila ke kroužku, prošila jsem i konec řetízku, abych mohla provléknout dvě perličky a k nim přišít peříčko - jednoduše jsem šila do brčka peří.

A bylo hotovo, ani ne za hodinku i s vymýšlením, jak to vůbec provedu a načančám. Dárek jsem dnes předala osobně, je úžasné mít radost z radosti! Až budu mít zase nějakou odloženou bižuterii, vyrobím si takový lapač na krk taky. Bude to úžasný podzimní a zimní doplněk.



A vy mi povězte, jak se lapače líbí vám, jestli také doma nějaký máte či jste nějaký vyráběli a nosili-li byste ho na i na krku?


Najdete mě...

27. září 2014 v 23:51 | Martina |  Kontakt
email: martina.zabenska@seznam.cz
blog o zdravém životním stylu: dona-gisele.blog.cz


 


Seznámení

27. září 2014 v 23:40 | Martina |  Autorka
Právě jste se ocitli na blogu jedné skoro dospělé studentky chemické školy, která kromě chemických rovnic miluje přírodu a hledá v ní především klid a inspiraci pro její tvoření. Ráda sdílí své zážitky z cest i obyčejných procházek s fotoaparátem, a proto vznikl tento blog. Tak vás tu všechny srdečně vítám a doufám, že vás mé články inspirují a zpříjemní vám den.


Přeji příjemné čtení!


To léto se už vážně krátí...

15. září 2014 v 21:32 | Martina |  Na cestách
...řekla jsem si.
Zdraím vás! Dneska bych se s vámi chtěla podělit zase o pár poznatků a fotografií, které jsem na včerejší procházce za pozdního odpoledne pořídila. Nešla jsem za ničím cíleně, prostě jsem jen vyrazila na konec vesnice na pole, louku a okraj lesa, abych si zpříjemněla den a nasála trochu energie na celý nový týden. A ano, opravdu to mělo i přes občasný déšt na můj dnešní den pozitivní vliv. Já v tohle zkrátka věřím.

Na přírodě už je vidět, že její míza slábne... Nejenže sluníčko svítí méně a méně, ale i pole jsou holá, v lese začínají šustit první spadané listy bříz a s ubývající květenou se ukrývají i členové hmyzí říše. Člověk by si řekl, co tedy bude v přírodě fotit, že ano. Myslela jsem si to samé, ale v článku vám ukážu, že opravdu je stále co fotografovat. Navíc když milujete každý její kousek a umíte se jím potěšit, tak není co řešit.


Co krok podél lesa - to několik žaludů. I ty mi přišly fotogenické, když jsem si je trochu naaranžovala.


Houby k pozdními létu patří - a na fotce vypadají také sakra dobře.



hálka žlabatky dubové


hálka žlabatky růžové

Nad těmito ač běžnými úkazy jsem se musela pozastavit. Od pohledu sice hálky znám, ale netušila jsem, co, spíše kdo, se skrývá uvnitř. Myslela jsem si, že hálky jsou jen parazitickými rostlinami, které se nutí na tělo hostitele. Jenže po přečtení pár článků na internetu jsem zjistila, že hálky jsou dílem malých hmyzáčků žlabatek, které nutí rostlinu vytvářet ze svého pletiva extra část, do nichž si žlabatka naklade svá vajíčka a ta se dále mohou vyvíjet v pohodlném a teplém bytečku zvaném hálka celou zimu. Je to až neuvěřitelné, jak si to fytofágní hmyz zařídil, aby přežil.


Šípky již dosáhly plné červené barvy a je na čase je sbírat k sušení, než přijdou první mrazíky. Na ty si já ale ráda ještě nějaký ten měsíc počkám!


Hlemýžďů jsem v trávě potkala několik, ale všichni se bály mého objektivu a nechtěli na mě pohlédnout.


orobinec úzkolistý



Vratič obecný mám nejradši suchý v babiččině váze.


Tolice vojtěška zvaná taky jako Alfalfa


Čekanka ví, jak moc ráda mám její kvítka, proto takhle krásná s kapkami rosy na mě čekala na konci procházky. Škoda jen, že nadcházející podzim čekankách bere jejich jejich krásnou modř a z květů se stávají fialové, purpurové, růžové až bílé nezajímávé květy.


Jedno ze sechlých pláňat se nabodlo na větvičku stromu.


Přivoněli jste si někdy k lnici obecné? Nádherná svěží vůně mi úplně pohladila nos.


Na květech turanu ročního mi udělal radost jeden malý asi okáč.



Rostlina hadince obecného se už bohužel nezmůže na takovou robustnost, kterou oplývá na každém prosluněném rumušti za času pravého léta.


Štětky plané už jsou také jen černobílým filmem. Zato vaši vázu bude zaručeně zdobit celý podzim i zimu.



Odcházela jsem až za šera. To bych nebyla já, abych se v přírodě nezdržela. Ale uznejte, že za tuhle fotografii to stálo :-)



Kam dál