Na cestách

To léto se už vážně krátí...

15. září 2014 v 21:32 | Martina
...řekla jsem si.
Zdraím vás! Dneska bych se s vámi chtěla podělit zase o pár poznatků a fotografií, které jsem na včerejší procházce za pozdního odpoledne pořídila. Nešla jsem za ničím cíleně, prostě jsem jen vyrazila na konec vesnice na pole, louku a okraj lesa, abych si zpříjemněla den a nasála trochu energie na celý nový týden. A ano, opravdu to mělo i přes občasný déšt na můj dnešní den pozitivní vliv. Já v tohle zkrátka věřím.

Na přírodě už je vidět, že její míza slábne... Nejenže sluníčko svítí méně a méně, ale i pole jsou holá, v lese začínají šustit první spadané listy bříz a s ubývající květenou se ukrývají i členové hmyzí říše. Člověk by si řekl, co tedy bude v přírodě fotit, že ano. Myslela jsem si to samé, ale v článku vám ukážu, že opravdu je stále co fotografovat. Navíc když milujete každý její kousek a umíte se jím potěšit, tak není co řešit.


Co krok podél lesa - to několik žaludů. I ty mi přišly fotogenické, když jsem si je trochu naaranžovala.


Houby k pozdními létu patří - a na fotce vypadají také sakra dobře.



hálka žlabatky dubové


hálka žlabatky růžové

Nad těmito ač běžnými úkazy jsem se musela pozastavit. Od pohledu sice hálky znám, ale netušila jsem, co, spíše kdo, se skrývá uvnitř. Myslela jsem si, že hálky jsou jen parazitickými rostlinami, které se nutí na tělo hostitele. Jenže po přečtení pár článků na internetu jsem zjistila, že hálky jsou dílem malých hmyzáčků žlabatek, které nutí rostlinu vytvářet ze svého pletiva extra část, do nichž si žlabatka naklade svá vajíčka a ta se dále mohou vyvíjet v pohodlném a teplém bytečku zvaném hálka celou zimu. Je to až neuvěřitelné, jak si to fytofágní hmyz zařídil, aby přežil.


Šípky již dosáhly plné červené barvy a je na čase je sbírat k sušení, než přijdou první mrazíky. Na ty si já ale ráda ještě nějaký ten měsíc počkám!


Hlemýžďů jsem v trávě potkala několik, ale všichni se bály mého objektivu a nechtěli na mě pohlédnout.


orobinec úzkolistý



Vratič obecný mám nejradši suchý v babiččině váze.


Tolice vojtěška zvaná taky jako Alfalfa


Čekanka ví, jak moc ráda mám její kvítka, proto takhle krásná s kapkami rosy na mě čekala na konci procházky. Škoda jen, že nadcházející podzim čekankách bere jejich jejich krásnou modř a z květů se stávají fialové, purpurové, růžové až bílé nezajímávé květy.


Jedno ze sechlých pláňat se nabodlo na větvičku stromu.


Přivoněli jste si někdy k lnici obecné? Nádherná svěží vůně mi úplně pohladila nos.


Na květech turanu ročního mi udělal radost jeden malý asi okáč.



Rostlina hadince obecného se už bohužel nezmůže na takovou robustnost, kterou oplývá na každém prosluněném rumušti za času pravého léta.


Štětky plané už jsou také jen černobílým filmem. Zato vaši vázu bude zaručeně zdobit celý podzim i zimu.



Odcházela jsem až za šera. To bych nebyla já, abych se v přírodě nezdržela. Ale uznejte, že za tuhle fotografii to stálo :-)


Na skok za motýly

10. září 2014 v 22:45 | Martina

Krásný středeční večer všem.
Dneska se vydáme opět do přírody, tentokrát ale necháme můj fotoherbář odpočívat a půjdeme obdivovat ladnost a pestrobarevnost motýlů.

Myslím si, že není na světě člověk, kterému by se motýli nelíbili. Vždyť právě k motýlům jsou v básních přirazovány krásné štíhlé ženy, především pro jejich křekhkost a již zmíněnou ladnost. Já osobně nikdy nepřestanu obdivovat to, že jim příroda nedělila tak výrazné zbarvení, vzory a rozličné tvary křídel. Řekla bych, že právě motýli jsou tou největší ozdobou celé hmyzí říše a každý je rád vidí, narozdíl od té zlé vosy nebo mouchy.

Sice jsem zatím hmyzí říší nepolíbená, pojmenovat umím vážně jen ty nejznámější druhy a to se týká i motýlů, a tak jsem si některá jejich jména musela hledat. Vám, kteří jste již v tomto zdatní, se omlouvám za případné chybky v popisu a ráda na ně budu upozorněná, a těm, kteří jsou na tom zatím stejně jako (ale chystají se toto učení taky zdokonalit), přeji alespoň příjemné podívání.

Jen pro úplnost - motýli jsou foceni za plného léta v Krkonoších.


babočka kopřivová





babočka paví oko







perleťovec kopřivový




bělásek zelný


Poslední prázdninový víkend v přírodě

3. září 2014 v 22:21 | Martina

Poslední dny prázdnin jsou všem studentům vzácné a chtějí si je užít naplno. Ani já nejsem vyjímkou, proto jsem brzy ráno nasedla do autobusu a jela za svými prarodiči na chalupu do podhůří Orlických hor, abych si mohla plnými doušky vychutnat poslední letní prázdninový víkend. Jezdím sem už od svých pěti let, proto není divu, že zde znám každou louku, les i chalupu. Za ty roky mě to tu stále neomrzelo a jsem si jistá, že ani nikdy neomrzí. Mám tu tolik vzpomínek z děství, že nelze zapomenout. Proto se sem tak ráda vracím a dlouhé procházky spojené s přítomností mých milých prarodičů mě dělají šťastnou a spokojenou.


Vyjímkou nebyl ani tento víkend, který jsem zde strávila. Předpověď počasí slibovala nižší teploty, než jsou pro končicí prázdniny obvyklé. V pátek jsem si ještě užívala slunečních paprsků, na kterých bylo očividné, že ztrácí svoji sílu a místo pálení jen příjemně šimraly po tváři. A tak jsem si vážně uvědomila, že září máme na krku, ač chceme nebo ne, a tepla bude méně a méně. S prarodiči jsme se vydali na procházku lesem, mýtinou i loukou, přičemž jsme našli plný košík hub - první v této sezóně! Po okrajích lesa se už červenal šípek, avšak na louce ještě hojně kvetl jetel, různé druhy hluchavek i netýkavek a ne jeden motýl tu poletoval z květu na květ. Právě tento motýl nás utěšil, že léto podle kalendáře ještě opravdu neskončilo.


s druhovým názvem této hluchavky si nevím rady konopice polní tedy ;)


netýkavka malokvětá


chrpina luční


jetel luční



babočka paví oko


už i hloh obecný se krásně vybarvil


chrastavec rolní a pestřenka tichá


oman pravý, ze kterého jsem měla velkou radost - v mém fotoherbáři ještě nebyl


ostružiník křovitý



kromě hub a ostružin jsem si nasbírala i pár přírodin, ze kterých se chystám vytvořit nějakou podzimní dekoraci


kozák březový a hřib hnědý

Avšak o víkendu přišly mraky a mlha, proto se v okénku našich kamen opět objevil plamen, který do chalupy vdechl vlídnější atmosféru - teplo. Vstávat z babaččiných peřin se mi nechtělo, protože jsem věděla, že mě čeká poslední den prázdnin. Ale ani toto počasí nám nebránilo další procházce s fotoaparátem - vždyť i mlha se hezky fotí a já jsem především potřebovala zahnat ten vniřní neklid z bližícího se školního roku. Povedlo se na výbornou.




kakost smrdutý



netýkavka žláznatá - nad zváštností těchto květů se ještě dlouho nepřestanu divit



v houbách se rozhodně nevyznám tolik jako v bylinách, ale za fotku toto vážně stálo
Tak schválně, co vám druhý obrázek připomíná?


předčasné lesní babí léto


Odjet se mi opravdu nechtělo, ale nedalo se nic dělat a teď si říkám, že ty tři dny stačily na to, abych si to tady dosyta užila a nasbírala zase pár fotografií do svého herbáře. Avšak nic to nemění na tom, že klid a pohodu prarodičům závidím a byla bych tam s nimi klidně ještě doteď.


Nezbývá již nic jiného, než se zeptat vás, jak jste prožili poslední dny a na oplátku mi třeba napište, jestli končiny podhůří Orliček znáte a jak se vám tu líbí. Martina.

 
 

Reklama